Admirál Nelson - černý s kresbou

Můžeme doručit do:
2.11.2020
Skladem
Kód: 272
Značka: KM-Design
1 590 Kč
Kategorie: Ihned k odběru
Záruka: doživotní

Kožený opasek Admirál Nelson

 

Kvalitní kožený opasek z hovězí kůže o šířce 35 mm je ideálním kompromisem mezi volnočasovým oblečením a oblekovými kalhotami. Elegantní plochá nerezová spona je jak zajímavým doplňkem k saku, tak ale i pohodlným a odolným společníkem při cestování.

  • Černý s kresbou bez obšití
  • možnost monogramu
  • možno zkrátit
  • obvod pasu: 105-111 cm
  • šířka 35 mm
  • opasek vhodný k saku i džínám
  • elegantní nerezová spona
  • vyrobeno ručně v České republice
  • na tento výrobek je doživotní záruka a servis

Příběh jména Nelson

Horatio Nelson (29. září 1758 – 21. října 1805) je znám hlavně za své zásluhy v bitvě u Trafalgaru.

Nelson se narodil 29. září 1758 v Burnham Thorpe v Norfolku na jihu Anglie jako jediný syn reverenda Edmunda Nelsona, duchovního anglikánské církve. Měl sedm sester, matka mu zemřela v devíti letech. Základní školu absolvoval v Norwichi. hned po ní se roku 1770, tj. ve dvanácti letech přihlásil k námořnictvu. Ve dvaceti letech již byl jmenován kapitánem, poté co se letech 1775–82 zúčastnil boje se severoamerickými osadníky ve válce za nezávislost. Poté sloužil do roku 1787 v Západní Indii.

Když roku 1793 vypukla válka s revoluční Francií, velel lodi HMS Agamemnon pří úspěšném útoku na Korsiku, kde přišel o pravé oko. Za vítězství nad spojenou francouzsko-španělskou flotilou v bitvě u mysu sv. Vincenta roku 1797 byl povýšen na kontradmirála. Krátce poté se účastnil Bitvy u Santa Cruz de Tenerife, kde byl jeho útok odražen a Nelson po dělostřelbě v důsledku těžkých zranění přišel o pravou paži. Protože trpěl špatným zrakem, a dokonce o jedno oko přišel, nechal své lodě opatřit podélným černožlutým šrafováním, aby je lépe na dálku rozpoznal.

Dne 1. srpna 1798 zničil francouzské loďstvo v bitvě u Abukiru, za což byl jmenován baronem nilským. Poté odplul do Neapole, kde vypuklo povstání. Nelson roku 1799 porazil Francouze, kteří se zmocnili města a dosadil zpět na trůn neapolského krále, který mu udělil vévodský titul. Tehdy začala i jeho milostná aféra s lady Hamiltonovou, ženou britského vyslance v Neapoli. Nelson byl proto odvolán na Menorku, kam však nedorazil. Namísto toho se utkal s Francouzi o Maltu v roce 1800. 22. října 1801 byla v Amiensu podepsána dohoda o příměří.

Po tomto vítězství se Nelson vrátil do Londýna, aby byl vzápětí vyslán na Balt, kde v roce 1801 porazil u Kodaně dánskou flotilu. Byl mu udělen titul vikomta a byl jmenován admirálem. Protesty parlamentu vyvolala jeho milostná aféra s manželkou vyslance lady Emmou Hamiltonovou, s níž měl dceru Horácii. Nelson vzdoroval se sebevědomím hrdiny. Zakoupil dům Merton Place na jihozápadním okraji Londýna, kde bydlel s Hamiltonovými až do smrti Williama Hamiltona v dubnu 1803. Poté byl jmenován velitelem ve Středomoří, kde po dva roky úspěšně blokoval francouzskou flotilu v Toulonu, aby ji poté, co se vyprostila, úspěšně pronásledoval Atlantikem.

V roce 1805 tváří v tvář hrozbě Napoleonovy invaze do Anglie byl povolán, aby se postavil do čela britského válečného loďstva. 21. října 1805 v bitvě u Trafalgaru francouzsko-španělské loďstvo zničil, sám byl však v bitvě smrtelně zraněn. Osudný výstřel vyšel odněkud z lanoví francouzské lodě. Zasáhl Nelsona asi ve 13:15 hodin, právě když byl na velitelské palubě s kapitánem Thomasem Hardym. Kulka zasáhla epoletu na Nelsonově levém rameni a prošla do páteře. Nelson upadl na obličej na palubu, která byla ještě potřísněna krví jeho tajemníka. Těžce zraněný viceadmirál byl přenesen do kajuty v podpalubí. Svým kapesníkem si zakryl obličej a hodnostní označení, aby ho posádka nepoznala. Před svou smrtí se ještě dozvěděl, že bitva skončila vítězstvím jeho flotily. Těsně předtím, než v 16:30 hodin zemřel, pronesl slavná slova: "Polib mě, Hardy."Svým vítězstvím zachránil Brity před invazí Napoleona a je dodnes ve Velké Británii uctíván jako národní hrdina.

Stále se obával toho, že zemře na lodi a jeho tělo bude pohřbeno do moře, tedy hozeno přes palubu, jak bylo tehdy zvykem. Proto již roku 1787, kdy se plavil těžce nemocen na palubě fregaty Boreas z Karibiku do Anglie, přikázal na palubu naložit velký sud s rumem. Plánoval, že kdyby skutečně zemřel, bude do něj naloženo jeho tělo, a tak dopraveno do Anglie, kde si přál být pohřben.
Takový sud, tentokrát s brandy, měl připravený i na palubě své lodi Victory pro případ svého úmrtí během bitvy u Trafalgaru. Tím spíše, že si nejspíše přál během ní opravdu padnout, protože ho již sužoval špatný zdravotní stav. Především ho trápil slábnoucí zrak a hrozící slepota.

Před bitvou si koupil čtyři velmi nápadné velké stříbrné hvězdy a nechal si je našít na uniformu. Pak stál vyzývavě na horní palubě lodi Victory, dokud ho ze vzdálenosti dvaceti metrů nezasáhl francouzský odstřelovač.
Když Nelson na následky zranění ještě během bitvy zemřel, měla jeho tělo odvézt do Anglie rychlá fregata. Otřesená posádka jeho vlajkové lodi Victory ho však odmítla vydat v obavě, že by mohlo padnout do rukou nepřítele, což by byla ztráta dvakrát bolestná. Námořníci se proto rozhodli postupovat podle Nelsonova přání a jeho tělo skutečně uložit do sudu s brandy o obsahu 184 galonů, připraveného na palubě.

 

Lodi Victory trvalo dva měsíce, než ve vleku doplula do Británie, protože během bitvy přišla takřka o všechnu takeláž, tj. stěžně, ráhna, plachtoví a lana) Při zastávce a nouzové opravě na Gibraltaru bylo admirálovo tělo přemístěno ze sudu s brandy do sudu s vínem to bylo potom ještě během další cesty dvakrát vyměněno. Podle pověsti námořníci cestou do Anglie upíjeli z obsahu sudu pomocí makaronů, tedy jakoby brček. Není to však pravda. Sud po celou dobu plavby stál na střední palubě a neustále u něj stála ozbrojená stráž námořní pěchoty. Také podle očitých svědků sud po otevření v Portsmouthu vypadal, že je plný.
I tak se ale u námořnictva na základě této legendy ujalo rčení „čepovat admirála“ jako synonymum pro nadměrné popíjení rumu.